Názory - Co Čech, to houbař...

8 2001 Ohlasy a názory česky
obálka čísla

    Loni na podzim jsme začali povídání o české specialitě -- sbírání hub a přerušili ji v zimě, kdy houby moc nerostou. Tematika však nebyla zdaleka vyčerpaná a nabízí nám nejen představu příjemné procházky lesem či dobré krmě z hub, ale i humorné příběhy, jak se dočtete dále.
    Včera mne v ranním rádiovém vysílání zaujala vzpomínka na textaře Jiřího Grossmana. Byla to ukázka z "jeho rádiového vysílání -- odpovědi na dotazy posluchačů": "Milý Pepo, který jsi nám zaslal vzorek houby, kterou jsi měl včera k večeři s dotazem, o jakou houbu se jedná! Pokud nás nyní neslyšíš, je tato odpověď určena už jiným posluchačům, neboť to byla mochomůrka zelená, obrovská, prudce jedovatá a silně zapařená. Pokud však jsi ještě mezi živými, byl to hřib pravý, obrovský, ale silně zapařený."
    Začala jsem trochu drsně, ale poučně, na houby si dejte pozor, nicméně, pokud je znáte a včas poznáte, mohou vám přinést plno radosti, jako mně například o minulém víkendu, kdy jsem nasbírala půl košíku lišek. Mí čeští přátelé v Holandsku chodí do lesa a houby sbírají, ačkoliv se to nesmí. Mají pod sakem schovanou tašku, kam ty krásné obří hřiby dávají. Když je nedávno potkal lesník, ukazoval jim na houby (které oni právě chtěli sebrat) a s dramatickým výrazem říkal: "Představte si, že jsou lidi, kteří takové houby nejen utrhnou, ale oni je dokonce i jedí!"
    Mí přátelé měli co dělat, aby nevyprskli smíchy. Ale ještě více měla co dělat v tomto smyslu manželka význačného akademika, též Čecha a též v Holandsku žijícího. Její manžel byl přistižen nějakou holandskou dámou, jak sebral houbu ze země. Dáma mu vyčítala, že ničí přírodu a že by to neměl dělat. Důstojný bělovlasý vědec jí začal vysvětlovat, že to tak není. Že on houby nosí domů, tam je suší a pak je nosí zpátky do lesa, kde je rozprašuje a tedy rozmnožuje. Jeho žena za stromem schovaná se málem udusila smíchy, tlačíc si kapesník na ústa.
    Možná všichni nevíte, že ani v Česku se nesmějí sbírat všechny houby, například hřib královský je chráněn, což se podrobněji dozvíte v příštím pokračování houbového seriálu, ale není znám případ, kdy byl někdo za sebrání hřibů jakkoli postihován. Naopak je zvykem ukazovat své "úlovky" veřejně, jak při potkání se v lese s jinými houbaři, tak i v hromadných dopravních prostředcích. Houbař si hezky vyloží košík borovými či verpánovými větvičkami a navrch vystaví ty nejkrásnější hřibové kousky. Pohled na takový houbový košík je potěšující a radostný.
    A už musím končit. Jedu do přírody sbírat houby. Jestli to činíte také, napište o svých zkušenostech.


Eva Střížovská

Vydavatelem Českého dialogu je Mezinárodní český klub

Informace o webu

jeja.cz 2012